Z neštěstí do štěstí a zase zpátky. Pořád dokola.

11. dubna 2010 v 18:19 | Leesh |  ~Povídky~
Asi před rokem jsem napsala tuhle povídku :)


Seděla jsem na posteli a přemýšlela.Přemýšlela o svém dosavadním životě.Ne že by byl špatný,ale jednoduchý jsem ho rozhodně neměla.Za poslední dobu jsme se pořád stěhovali.Tím myslím svýho staršího bráchu a mamku.Mamka pořád měnila práci a my bydleli pořád někde jinde.
Pokaždé když jsem zakotvila našla si přátele a zapadla mezi ostatní,museli jsme se odstěhovat.Lidé říkali,že jsem sympatická dívka.Ráda jsem se bavila s ostatními.Jenomže mě už bolelo opouštět lidi co mám moc ráda.A tak jsem se uzavřela.Neuzavírala jsem přátelství.Neubližovalo to mě a ani ostatním.Možná jsem měla co jsem chtěla ale stejně to moc nepomohlo.Teď jsem neměla člověka co mě vyslechne,co mi poradí,co mě bude mít rád.Kvůli tomuhle jsem ještě ani neměla kluka.Svěřovat se své mamce? Ani nápad. Mamku potkávám jenom večer,spoustu času tráví v práci.A můj brácha?Ne!
Zvedla jsem se došla ke krabici která ještě nebyla rozbalená a vzpoměla si na mamčina slova:
"Zlato,tady už zakotvíme...slibuju"
Hrozně moc jsem si přála aby to tak bylo,jenže poslední dobou mi zbyli jen pochyby!Otevřela jsem krabici a nahlídla dovnitř.Bylo tam spoustu fotoalb.Vzala jsem do ruky ten s nápisem: Kamarádi.
Prolistovala jsem celé album a otřela si oči od slz.Nejvíc ze všech mi chybí Izabel.To byla opravdová přítelkyně.Do dveří strčil hlavu můj brácha:
"Co bulíš?"
"Vypadni"zakřičela jsem
"Ségra neblbni,copak je?"
"Řekla jsem vypadni!!!" zaječela jsem
"No tak promiň že jsem se obtěžoval" odvětil Martin
"Počkej!"zavolala jsem
"Moc mě to mrzí.Promiň"
"V pohodě" usmál se
Zítra už jdu třetím týdnem do školy.Lidi už si mě zařadili!"Šedá myš" ano,ano! Bylo 20.00 zamířila jsem si to do koupelny.Zastavila jsem se před zrcadlem.Viděla jsem holku co má v obličeji smutný výraz.Lehce vlnité černé vlasy,splývali podél ramen.Jsem drobná postava,taková malá.
Mám světle modré oči.Maminka mi vždycky říkala že jsem výjmečná osoba.Prý,že všichni co mají tmavé vlasy a světlé oči v nich něco je.Hm povzdechla jsem si a vlezla do vany.

Večer když jsem ležela v posteli přemýšlela,že bych si moc přála nejlepší kamarádku.V tom jsem si zase vzpoměla na maminčina slova
"Zuzi musíš pochopit,že musíme ledacos obětovat"
Už mě to ale nebavilo.Otočila jsem se na bok a mračila se do zdi.Přála jsem si usnout a probudit se až ráno. Samozřejmě usnout jsem nemohla.A když jsem usla za chvíli jsem se probudila.Tohle je hrozné prostředí nemůžu tady spát.Povzdechla jsem si a převalila se na druhý bok.To byla chvíle kdy jsem doopravdy usnula a probudila se až ráno.

Probudilo mě šílené zvonění budíku.Zašmátrala jsem na poličce a vypla ho.Naznámo jak jsem se vykutálela z postele.Nachystala jsem si toasty ke snídani a čekala až se zapečou.Mezitím jsem se šla převléct.Když jsem dosnídala zalezla jsem si do koupelny kde jsem si vyčistila zuby.

Cesta autobusem do školy byla šílená.Bylo tam hrozně moc lidí,všichni se na sebe mačkali.Škola byla složitá matematiku jsem vůbec nemohla pochopit.Když zazvonilo že můžeme odejít vydechla jsem "Konečně" místo abych šla domů šla jsem na opačnou stranu směrem do parku.Tam jsem si sedla na lavičku,vytáhla notes a tužku a začala si kreslit.Svítilo sluníčko a bylo nádherně! Najednou mi výkres zastínil něčí stín.Čekala jsem až ten "někdo"uhne.Nic se nedělo.Začínala jsem být netrpělivá.Otočila jsem se na toho škůdce! Dívala jsem se do očí zajímavého kluka.Měl rozcuchané hnědé vlasy.A v očích mu jiskřilo,oči byli modré jako nebe!Pocuchal se ve vlasceh a řekl:
"Ahoj"
"Nazdar"zabručela jsem
"Hezky kreslíš"usmál se
"Je docela neslušný koukat mi přes rameno" odvětila jsem
"Vážně to umíš" podíval se na můj obrázek,byla tam dívka co se s chlapcem drží za ruce
"Ne to si nemyslím" zamračila jsem se
"Jsi tvrdohlavá" zasmál se pro sebe
"A nejen to!Můžeš už odejít?Chci kreslit" Nic neříkal,ale pořád tam stál.Bože co dělá?Najednou přiběhlo malé štěně.Slezla jsem z lavičky a klekla si k němu.Bylo překrásné
"Ahoj maličký"řekla jsem tomu drobečkovi.To štěně mi olízlo ruku.Usmála jsem se.Otočila jsem se a šla zpátky k lavičce.
"Co to děláš?!" zakřičela jsem! Ten kluk si klidně vzal všechny moje výkresy a prohlížel si je."No jak si to představuješ?Vzal sis moje věci!Vrať mi je!Hned!" začínala jsem být z toho otravy pěkně naštvaná!
"Vrátím ti je...když se mnou půjdeš někam ven"
"C-co prosím?" vykulila jsem oči.Co to tady plácá?Já?On?Spolu ven?
"Jestly se mnou půjdeš někam ven?"
"Já vím co jsi říkal" rozkřičela jsem se.Pohled na nás musel být opravdu komický.On na mě koukal s pobavením v očích,já měla v očích zlost a našpulené rty jako malé tvrdohlavé dítě!
Zasmál se "Tak proč se ptáš?"
Jeho otázku jsem ignorovala"Dej mi moje výkresy"natáhla jsem se pro něj.Ovšem ale zapotácela jsem se a začala na něj padat,on nejspíš nečekal co se stane ztratil rovnováhu a oba dva jsme na sebe spadli.Ležela jsem na něm a upírala na něj nasupenej pohled.
"Za to můžeš ty" řekla jsem zadýchaně
Nic neříkal chvilku bylo ticho.A pak se začal smát.Najednou jsem se smála i já spolu sním.Bylo to osvěžující se s někým zasmát,skoro jako bych to už zapoměla.Slezla jsem z něj a sedla si do tureckého sedu.Sedl si na kolena přede mě.Z ničeho nic se naklonil a políbil mě.Byl to neznámý ale přesto příjemný pocit!Když se ode mě oddálil zamrkala jsem:
"Co to děláš?" zeptala jsem se nazlobeně.I když vlastně na druhou stranu mi to bylo příjemné.
"Líbám tě" zasmál se
"Ani neznám tvoje jméno" zašklebila jsem se
"No já tvoje jo! Zuzko" když jsem slyšela svoje jméno z jeho úst položila jsem se do trávy a zahleděla se do nebe.Pak jsem se prudce zvedla a řekla:
"Tak řekneš mi už svoje jméno?"
Zakřenil se a řekl:"Půjdeš se mnou někam ven?"
"Dobře"uznala jsem prohru
"Fajn"zvedl se.Musela jsem mít zvedlou hlavu abych na něj viděla.
"Jmenuju se Michal,měj se hezky Zuzko"
"Ty taky usmála jsem se"

Dny pro mě byli veselejší a veselejší!Lidi mě nebrali jako šedou myš.Dokonce jsem si našla nejlepší přítelkyni Katku!Ve škole se mi dařilo.Byla jsem po dlouhé době moc šťastná.Navíc jsem právě ležela s nejmilovanější osobou v trávě a kreslila na papír.Michal mě co chvíli líbal na krk.Já jsem se usmívala jak je život strašně krásnej.Houpala jsem nohama ve vzduchu a dívala se na svůj papír.Kde ležel pár na dece a smál se.

Seděla jsem v autě.Venku pršelo.Přesně to vyjadřovalo moji náladu.Brečela jsem jako želva.A vzpomínala.Vzpomínala jak jsem na mamku včera křičela "Nenávidím tě!Ničíš mi život"
Vzpomínala na Michala "Budeš mi strašně moc chybět Zuzko,miluju tě"
Vylezla jsem z auta a šla si prohlídnout naše nové bydlení....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *Kathy* *Kathy* | Web | 11. dubna 2010 v 19:01 | Reagovat

To je hrozně smutný... Já bych tu mámu asi zabila... Normálně bych utekla...
No každopádně, píšeš krásně, líbí se mi ty nápady... A líbí se mi, že to nekončí happyendem :D to já nemám ráda :D
Těším se až napíšeš něco dalšího! ;D

2 Climb.Girl affí=) Climb.Girl affí=) | Web | 11. dubna 2010 v 19:16 | Reagovat

Ahoj:)
Je to nádherne napísané.Páči sa mi to, že je to niečo úplne reálne, nič presladené ako americký film:) Ale ten koniec je bolestivý :( Oboch mi je ľúto.

3 Ang.x Aff♥ Ang.x Aff♥ | Web | 11. dubna 2010 v 19:30 | Reagovat

Krásne ♥ Strašne krásne ♥

4 Áťa Áťa | Web | 11. dubna 2010 v 19:51 | Reagovat

Povídka je "beautiful"... Smutná,ale krásná... Těším se na další :)
Snad první článek tady,kdy se po jeho přečtení nesměju od ucha k uchu :D

5 Áťa Áťa | Web | 11. dubna 2010 v 19:53 | Reagovat

... kdybych tak nebyla lama a konečně začala předělávat linky na bloga... :D

6 yow_xoxo yow_xoxo | Web | 11. dubna 2010 v 21:03 | Reagovat

takový krásný a dlouhý sloh o láskyplném příběhu bych nenapsala, ani kdyby se mi chtělo. Ty jsi už z těma smutnýma a i šťastnýma citama v Deníčku a krásnýma povídkama a ještě s Naší společnou cestou celá ospalá ... Nedivila bych se kdyby se nebyla spisovatelka dramatický a i sci-fi humorných románech :D Moc krásná povídka ;)

7 **S > im **S > im | Web | 29. listopadu 2010 v 19:53 | Reagovat

Oooprravdu moc povedené! Já teda nevím, kolik je Zuzce let, ale každopádně bych tam chtěla zůstat bydlet a maminka ať si odjede sama.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama